První české Autentické Inovativní album

• 100 % textů vytvořil člověk

• Melodie vytvořil člověk

• Hudbu poskládal člověk

• AI umožnila moderní produkci, nástroje a hlasy

Vychází 13. 5. 2026

Mám ráda česká slova. Píšu básničky. A ty znějí moc hezky i jako písničky. Můj muž skládá hudbu, je to Andre The Sun. A tak moje texty zhudebnil. Poslechněte si je na všech platformách. Ať se vám líbí!

V kapse oblázky

poslané od lásky

tváře do vrásky

poskládané.

Kočka na klíně

přede přelíně,

dítě v peřině

zachumlané.

Váza rozbitá

voda rozlitá

lahev vypitá

kapka na dně.

Vrže zápraží

rána do dveří

ruka udeří

nesmlouvavě.

Rty krví zalité

čelisti rozbité

modřiny vylité

v lůně ženy.

V kapse obrázky

zmačkané od lásky

zrady do vrásky

vytesané.

Pane! 

Dej mi sílu,

ať naleznu víru.

Zbav mě prosím strachu,

dřív než ležím v prachu. 

Vystav mě vždy pravdě,

i když ležím na dně.

Ať stojím pevně za činy

hrdě bez bázně, bez viny. 

Odvahu nesoudit, 

úmysly nebloudit.

Neubližovat slovem,

nehnat se za mamonem.

Tiše a s pokorou

s hlavou skloněnou,

světlo zažehnout,

na scestí nezběhnout.

K tobě, pane, tiše jít,

modlitbu denně žít.

Bez řádů a kostelních zdí

má víra v tebe v srdci bdí.

Duši v kříži propletenou

unesu tu víru cennou

věčnou něhou opředenou.

V hlavě to šumí.

Myšlenky umí

zacyklit mysl,

kde je pak, kde je pak

hluboký smysl.  

Co řekla vona,

co řekl von,

duní a duní

v palici zvon.

Co řekla máma?

Měla mě ráda?

Tátovy kecy?

Mozek jak v kleci.

Co na to pomůže?

Vrátí mě do kůže?

Prý zázračné terapie,

rány zcelí, duši skryje.

Ženské kruhy, sezení,

vyhrává, kdo nelení.

Lehkost bytí, je to tady!

Jsem ready na skvělé rady!

Už to jede, už to sviští,

nová karma se tu blyští.

Otevři své kundaliní, 

pátá čakra čistí stíny. 

Pánevní dno prodýchej,

energie namíchej.

Hurá, hurá konstelace,

jde to hladce, jde to hladce.

Sleduj email, zprávy došlé,

vesmír ti tam mega zašle.

Stačí jenom síla přání!

Zamedituj!

Co ti brání?

Startuj všechny afirmace,

jde to hladce, jde to hladce.

Hlavně pracuj se svým středem

naciťuj se zadem, předem.

Výplata je sice v háji,

krůček chybí k ezoráji.

Třetí oko, síla vody,

hoď se prostě do pohody.

Jde to ztuha, jde to ztuha,

piješ zase jako duha.

Kvantový body, 

kopou ti hroby, 

hoď rychle zpátečku, 

popadni vařečku, 

strč buchty do trouby, 

jdi radši na houby, 

ponoř ruce do hlíny, 

vykašli se na splíny.

Papa, všichni ezorádci,

mám v životě lepší práci!

Kilo sem, kilo tam,

poslední řízek ochutnám.

Mňam!

Výplní v tvářích netřeba,

stačí jíst sádlo bez chleba.

Na dvojitou bradu

mám dobrou radu:

roláček nebo stojáček

schová polknutý 

koláček.

Na tuky v zadku

pošli si vratku.

Asi rovnou do nebe!

Aspoň tě prdel

nezebe!

Přerušovaný půst,

tak s tím fakt nechceš růst.

Ketodieta

je jak pieta

za svaly zvadlé,

břišáky padlé.

Kilo sem, kilo tam,

poslední špičku ochutnám.

Mňam!

Stehna jak pomeranče hladká,

chůze po šlehačce lehce vratká.

Na přetékající boky

padly čokolády bloky.

Křupavá sladká krusta

chutná dle mého gusta.

A všechny tyhle laskominy

jsou moje šťastné dopaminy. 

Kilo sem, kilo tam,

všechny je ještě ochutnám.

Mňam!

Zvoním u tvýho mikrobytu,

nesu teplou falafel pitu.

Poslední hádka byla krutá, 

ještě se chvěje duše hnutá.

Zbytečný slova se nesla

jak blbý vztahový hesla,

že už jsi to neunesla.

Chtěl jsem ti ještě jen říct

o pár slov a slabik víc.

Zpráva ale jasná byla,

že už jsi mi zabalila.

Nechceš mě vidět nikdy víc,

ať táhnu třeba na Měsíc.

Chtěl jsem ti ještě jen říct 

o pár slov a slabik víc.

Celý náš život běží mi hlavou,

proč stojím tu teď stranou.

A tvůj úsměv se ztrácí,

obraz se ke mně vrací.

Tisíce pih v tvojí tváři

má schůzku v jiném kalendáři,

zůstává blbej pocit,

že pozdě jsem zas procit.

Chtěl jsem ti ještě jen říct

o pár slov a slabik víc.

Zpráva ale jasná byla,

že už jsi mi zabalila.

Nechceš mě vidět nikdy víc,

ať táhnu třeba na Měsíc.

Chtěl jsem ti ještě jen říct 

o pár slov a slabik víc.

Ulicí tichou

kroky se pletou,

schoulený záda 

s nápisem Prada,

v pohledu zrada,

klepe se brada,

zatnutá pěst,

hodně je měst, hodně je měst.

A v každý čtvrti 

zatnutý pěsti

a v každý ulici 

chlap v rohu močící,

barber-cut bradky

stíraj si zvratky.

U výdechů banky

lížou si bezdéčka

zakrvácený ranky.

Stehna v podchodu šustí,

nikdo se rita nepustí,

v pasáži piko za kilo,

víno se za oknem rozlilo.

Rána zleva, rána zprava,

dlažbu ochutnává tvoje hlava.

Jiná liga na tomhle náměstí,

nic dobrýho to tu nevěstí.

A na to čumí svatej Václav

na mraky cizáckých záplav.

Airbnb plačky

skupujou tu značkový sračky.

A jejich rozmazlený smradi 

chtěj furt nový hračky.

Gelový nehty zarejou se ti do kůže,

bolej jak trny od růže.

Chceš pryč,

ale nemůžeš,

komu pomůžeš,

ten pomůže tobě.

Why’d you just stay in

Try forever

Won’t come again

No, no, but fight

That shadow spreads

Up in the sky

Poznáš to až v tichý době,

kdy ukážou ti všichni záda

se zašlým nápisem Prada.

Ulicí tichou

kroky se pletou,

schoulený záda

s nápisem Prada

v pohledu zrada.

Pod kapradím v lese

tráva slzy roní,

lesní roh se nese,

konvalinky zvoní.

Cosi v keři cvrliká:

na pytláka bude hon!

Velká bitva veliká,

u krmelce už je shon.

Potokem jdou, jdou, jdou

plíživou tmou, tmou, tmou.

V goretexu zabalený,

flintu silou leští,

zpocený a rozezlený,

testosteron prýští.

Na studené podlaze

jezevčík se vrtí,

oko mrkne neblaze,

s naježenou srstí. 

Potokem jdou, jdou, jdou

plíživou tmou, tmou, tmou.

Srny běží, srny pádí,

muška míří na komoru,

myslivce už cítí v zádi,

je na čase zavřít noru.

Chystej hrnce, hodně vody!

Už ho máme v pasti!

Budou hody, kančí hody,

vyvaříme kosti.

Potokem jdou, jdou, jdou

plíživou tmou, tmou, tmou.

Na mýtince v šeru klečí,

hlavu k mechu skloněnou,

hlaveň už se leskne v kleči

ranou přesně mířenou.

Už ho máme, padoucha,

skolíme ho jedním brokem

za mrtvého koloucha

uštvaného za potokem.

Postava se těžce zvedá,

kolena se podlomí,

tvář je bledá, běda, běda,

škodnou hravě odloví.

Místo pastí v ruce hrnek.

Kde je kořist veliká?

Pusa modrá od borůvek

chichotem se zalyká.

A trubači troubící

vypravují toho rána, 

jak zoufalí lesníci

našli pytláků pána.

S malinami na lžíci!

Hahaha vegetariána!

Vývar.

Krky, křídla, oháňka,

skelet, droby, lopatka.

Táhni vývar z velké kosti,

dá si  i ten, kdo se postí.

Mlask, cink, břink

Ten slepičí! To je king!

Plný nudlí, libečku,

dej sem ještě sběračku.

Hovězí bujón tažený z morku

laděný chutí jemného pórku

převaluje se v hrnci, 

přidej mi ještě porci. 

Consommé ke dnu průzračné

k mrkvičce lehce netečné

jemný knedlíček rozvíří

tanec chutí na talíři.

Preferuješ mastná oka?

Kaldoun z hrnce na tě mrká.

Nese moudrost velké husy

obří kostra, masa kusy.

Oooo, vývar hutný

ten je tak chutný,

Lesklá brada, oči žhavé

tělo plné síly dravé.

Zahřeje a posílí

smutky hravě rozptýlí

odežene chmury temné

udrží vztahy pevné.

Krky, křídla, oháňka,

skelet, droby, lopatka.

Táhni vývar z velké kosti,

nakrmíš je dosytosti.

Za závěsem času

zakrýváš krásu,

slzy ti tečou

a dny se vlečou.

Chtělas to jinak!

Od platby k platbě

dáváš se snadně.

Z té denní rutiny

tepou ti dutiny.

Chtělas to jinak!

Svět bolí!

Skrz prsty se drolí.

A stejně naději máš,

že to dáš,

že to ještě jednou dáš!

Všichni tě trpí,

duši ti drtí.

A stejně naději máš,

že to dáš,

že to ještě jednou dáš!

Směješ se málo,

je to už dávno.

Síly ti odchází

a všechno dochází.

Chtělas to jinak!

Co z toho máš?

Že to každý den vzdáš.

Na co se ptáš?

Odpověď znáš!

Svět bolí!

Skrz prsty se drolí.

A stejně naději máš,

že to dáš,

že to ještě jednou dáš!

Všichni tě trpí,

duši ti drtí.

A stejně naději máš,

že to dáš,

že to ještě jednou dáš!

Války byly, jsou a budou, 

protestuj, jestli chceš,

dějiny se píšou rudou,

bolest žen neutneš.

O míru se hesla ponesou,

všichni se smíří, 

tleskej na úrovni, s noblesou

na sebe míří.

Strach a paniku zasejou,

davy vyzbrojí,

panáky smrti nalejou,

maso nakrojí.

Růžemi zdobí

bránu krvelačnou

skrytou v podloubí

po údech lačnou.

Matek a milenek křik

leje do ran, co bolí, 

krvavý viny střik,

nápoj slazený solí.

Rozervané srdce, duše i plíce,

postupujte, hoši, 

ještě o kus více!

V naději slzami rozpité

modlí se k Bohu

za tváře krutostí opité

potichu, v rohu.

Pravda už není třeba

den za dnem stejně uplyne 

ze lží je denní chleba

víra se ztrácí, zahyne.

Ve frontě na mír

kosti se šikují 

roztančí vír

dějiny lemují.

Po cestě dlážděné

běží a běží

dětské sny zrazené

shozené z věží

Vydechne krajina, obejme lesy

zbraně se založí

Volám tě, kde si?

Věnec ti položí

tam taky nejsi.